(Test)Kafíčko pro každého: Royal Enfield Continental GT

Podobných projektů je v našich končinách jako šafránu. Vzít už tak celkem přitažlivou sériovku, vymazlit ji a stejnou možnost dát komukoliv, kdo bude podobnou úpravu chtít – počin, který si žádá pozornost…

Šikulům z party okolo výhradního českého dovozce Enfieldů – Vintage Garage – přišlo „gétéčko“ stále tak nějak málo kafovaté. Proto neváhali a pustili se do úprav k obrazu svému. Péče se nevyhnula jak velkým věcem, tak nejdrobnějším detailům. Podsedlový rám neunikl polibku rozbrusky a byl zkrácen tak, aby lícoval se zadním „bobíkem“. Řídítka šla o poznání níže a byla taktéž zkrácena. Více odkryté můstky vidlic si tak vyžádaly kosmetickou péči – horní jsou chemicky vyleštěné a spodní pochromované. Do chromové lázně se ponořily jak ovládací panely na řídítkách, tak přepákování. Nešetřilo se také duralovou a nerezovou kovovýrobou. Z duralu jsou vyrobeny kryty přepákování, boční držák poznávací značky a nové uchycení přístrojů. Nerez byl pak použit na mezisvod otevřené výfukové koncovky a kryt řetězu. Řada komponentů byla vyměněna za ty s větším retro nádechem, mezi nimi například zrcátka, blinkry a zadní světlo. Co bezpochyby zaujme na Vintage-prototypu nejvíce, je krásné červené lakování v kombinaci se stříbrnými plochami. To se díky airbrushi a linkování obešlo bez jediné nálepky. Lakovnou prošly všechny plechové díly včetně předního blatníku a přístrojů. Další povedenou úpravou je přešité kožené sedlo s červeným lemem a všitou ratolestí se symbolem „GT“ – oproti originálnímu sedlu mílový krok kupředu.

Ideální výhled pro každého fanouška café racerů...

Výsledkem těchto zásahů je unikátní kus motocyklu, který se oproti svému základu hodně vyšvihl. Ale rozhodně o unikát jít nemusí. Pokud se vám líbí natolik, že byste ho chtěli mít i ve své garáži, není nic jednoduššího, než si ho ve Vintage Garage nechat postavit. Oželíte-li zadní Öhlinsy (sériové tlumiče Paioli rozhodně nejsou k zahození), tak byste kafáče, který určitě nebude stát na každém rohu, mohli mít za cenu pohybující se lehce za hranicí dvou set tisíc korun. A to není tak špatné, co myslíte?

Pak už stačí jen nasadit přilbu, zapnout originální koženou bundu, kterou k motorce od prodejce dostanete, nožní pákou či zbaběle startérem nahodit půllitrový jednoválec, kterému byste od pohledu nehádali současný rok výroby a elektronické vstřikování, a za vibrací a prskání vyrazit do kavárny na šálek něčeho dobrého. Cestou oceníte zejména pozornost, kterou vám díky příjemně odladěnému dusotu jednoválce a nepřehlédnutelné barvě bude okolí věnovat, v případě potřeby dobře pracující přední brzdu a ve městě tolik užitečný přehled o dění za vámi. Navzdory svému jménu není GT nejvhodnějším nářadím na mezikontinentální výlety. Úprava směrem k ještě radikálnějšímu café raceru s jízdní pozicí hodně orientovanou na přední kolo tento pocit jenom umocňuje.

Přední vidlice je naladěna komfortně, o zadní dvojici tlumičů Öhlins to ale říci nelze. Místy se dostavuje téměř hardtailový pocit (nic neřešitelného) – má to však i své výhody: motocykl musíte neustále řídit a užívat si tak každý kilometr jízdy. A kolikrát je třicetikilometrová projížďka bez jasného cíle na kousku stylového železa více naplňující než tisícikilometrová dovolená na technicky dokonalém biku, který vás už ničím nemůže překvapit…

Vydáno: 12. 10. 2014

Autor: Petr Slezák, foto Ondřej Kroutil (Motor-Presse Bohemia)

Zdroj: motocykl-online.cz