(Test)H-D Sportster 1200 CA Custom: Sportsman

Někdy je dobré udělat věci jinak. Jinak, než by se očekávalo. Nikoli z pokrytecké snahy exhibovat, ale z prosté chuti nabourat zažité stereotypy. Nebo nabourat Harleje?

Stereotypy za to vlastně nemohou, určitě nejsou špatné samy o sobě – vytváříme si je sami, a tak trochu v sebeobraně. Abychom se z té dnešní složité reality nezbláznili. Stereotypy nám usnadňují orientaci a komunikaci a chápaní věcí kolem nás. Je to stejné, jako když se řekne Harley-Davidson: v tom lepším případě si většina z vás hned představí vousatého potetovance s přísným pohledem a přátelskými vztahy s podsvětím. Usilovnou snahou výrobce se sice tento obraz pomalu stává přežitkem, ale image nezávislosti, pomalé jízdy a romantického odjezdu za horizont všedního dne zůstává. A my novináři jej zdatně přiživujeme už jenom tím, že na testy těchto strojů oprašujeme z garáží staré křiváky a policejní helmy jako z Modré laguny… Může to být i jinak. Zjistíme třeba, že Sportster je na okruhu docela potentní motocykl.

Sportstery jsou dnes obecně považovány za nejobratnější a nejagilnější motocykly z Milwaukee. Jsou relativně lehké (255 kg), relativně dobře ovladatelné a relativně výkonné (verze s motory Evolution). A opravdu moc hezké. Obzvláště naše „limitka“, jež vzdává hold v USA obrovsky populárním automobilovým závodům NASCAR, přitahuje díky tříbarevnému metalickému laku pohledy kolemjdoucích jako magnet. Zpracování je top, chrom na dragové kapličce působí kvalitně, paprsková kola vypadají rychle a blyštivé sání motoru hodlá toto zdání jednoznačně podpořit. Motocykl ve vás vzbudí dojem setkání se starým dobrým známým. Tak má vypadat opravdový bike, a komu se tohle nelíbí, měl by si raději koupit kabrio.

Myslím, že od každého z nich jsem už dostal tak dvě kola. Kuba vedle mě driftuje na V-Stromu a Petr sklápí na koleno Duka 690. A za mnou létají jiskry od stupaček, od koncovky výfuku a nakonec i rámu při projetí téměř každé zatáčky na Sosnové. Intuitivně se snažím vysedávat a udržet motocykl co nejdelší dobu v zatáčce nesklopený. Teď, teď si zkusím neškrtnout! Říkejte tomu, jak chcete, ale je to hra, která mne baví. A kterou byste si za rovnými řídítky H-D dokázali užít i vy. Ani v nejmenším se nestresuju přesným brzdným bodem, žádný není. Prostě zavřu plyn. A když už jsem opravdu moc dlouhý, jdu jemně na zadní brzdu – než sepne, ABS nechá zadní balonové pneu lehce klouznout. Obří Micheliny sice v zatáčkách nevynikají přesností, ale díky jejich poctivým 16palcům Harley zatáčkami plavně proplouvá. A svou masivností krapet zvyšují komfort, můžeme-li v tomto případě toto slovo vůbec použít. Zadní brzda je jistota, přední je… přední brzda tam je. Nejlépe sice funguje v módu zapnuto/vypnuto, ale je. Fascinuje mne motor – klapněte tam třetí čtvrtou rychlost z pětistupňové převodovky a objeďte s ní celý okruh. Véčko bude dole s bubláním plynule zatahovat, ve středních nervózně vrčet a nakonec se natřásat jako koňský povoz na cestě do Vídně a vy se budete, jak jinak, jen řehtat do helmy a kočírovat dvouválec do další šikany. Navzdory očekávání se rám nekroutí a ani podvozek customu díky malým zdvihům žádné vyslovené nepředloženosti nedělá. Motorka je pode mnou pevná a tvrdá, na nerovnostech jde i na okruhu na doraz, ale stále dává mi pocit, že kam ji namířím, tam opravdu pojede. S jistou tolerancí, jež je rovněž velkým faktorem zábavy. Malé sedlo nabízí na okruhu dostatečnou volnost pohybu. Svým umístěním takřka nad zadním kolem navíc umožňuje vaší zadnici přesně cítit, co se pod ním děje. A na dešti třeba podchytávat nečekané akcelerační drifty. Celkově je posaz hodně sportovní, dopředu natažený, jako byste celý motocykl doslova objali a měli jej po svou kontrolou. Jasně, kluci mi to dneska „natřeli“ s plnou parádou, ale pochybuju, že se v Sosnové někdo z nich pobavil tak královsky jako já. Jediné manko – příliš nízko uložené stupačky a přední brzda. Svezete se přesto svižně, a co se naučení se ovládání stroje týká, tak vám to i s Harlejem určitě hodně dá.

Pokud vám cestou tam i zpátky většinu cesty neproprší. Ochrana před nepřízní počasí je totiž nulová, voda se vám dostane úplně všude. Ale pořád jedete. Samozřejmě že rovně. Rovně jsem projížděl i všechny zatáčky za Dubou cestou do redakce. Mimořádně tvrdé pneumatiky Scorcher v chladu a na vodě rychle ztrácely přilnavost, zadní kolo prokluzovalo i na třetí rychlostní stupeň. Za normálních okolností by to mohlo být zábavné, ale tady jsem se i po dni na okruhu najednou regulérně bál.

Vydáno: 28. 04. 2014

Autor: Martin Tománek, foto Ondřej Kroutil (Motor-Presse Bohemia)

Zdroj: motocykl-online.cz

Aktuální nabídka: Harley-Davidson 1200 Sportster bazar