(Reportáž)Michal "Indi" Dokoupil na TT, 1. díl

Konečně to vypadá, že Indián absolvuje první kola na TT, když už nám to v sobotu nevyšlo kvůli počasí.

V pondělí dopoledne Indi vyrazil zaplatit poplatek do TT supporters clubu a TT asociace závodníků. Už je to taková tradice a Indi se vždycky těší na dárky, které jako člen klubu dostane. Měl dostat mikinu, ale vyškemral si vestu, kterou chtěl, takže to mu hned zvedlo náladičku.

Po obědě k nám dorazil na Manu žijící Čech Jirka Podobský na návštěvu, kterého jsme rovnou zneužili k výletu na „Fairy Bridge“ za manskými vílami. Všichni jsme si připravili nějaký úplateček, takže za Věrku jsme na strom pověsili keramického slonečka, Indi tam nechal na cnc vyřezanou podobu indiána, no a my ostatní jsme nakonec obětovali TT náramky, které jsme si tu koupili v loňském roce a někteří z nás je dokonce opravdu celý rok nesundali z ruky. Snad to bude vílám stačit a bude se nám dařit!

Když jsme se vraceli, zastavili jsme se u týmu Milana Vorla, kde zrovna s Nevem připravovali svoji sajdkáru, a pak si dal Indián šlofíčka, protože se nám to docela osvědčilo. Už se pomalu blížila čtvrtá hodina, kdy je čas dostavit se na technickou kontrolu motorek, které musí na kontrolu každý den. Dnes jedeme pouze Yamahu R6, protože Lightweighty pojedou až v úterý. Na technické kontrole se jim úplně nelíbilo umístění transpondéru, a ještě chtěli dotáhnout stupačku, ale jinak bylo vše OK.

Vzhledem k tomu, že jsme měli v motorce nový nezajetý motor, dostal Indi za úkol první kolo jet velmi slušně a točit motorku maximálně do 14 tisíc otáček. Ve druhém kole už si mohl dovolit trochu víc, ale přeci jen ještě nesměl tahat naplno. Indi si neprojel trať ani autem, a tak to bylo opravdu první kolo v letošním roce. První čas s pevným startem a zvolna zajel 20:06, což nebylo vůbec špatné. Druhé letmé kolo pak bylo za 19:43 a lap position 13 s průměrnou rychlostí 114,75 mil/h (184,5 km/h).

„První kolo bylo ještě celý takový surový. Byla to moje vůbec první jízda, tak jsem byl občas někde delší, protože se mi zdálo, že ty zatáčky jsou dál a přicházejí nějak rychleji. Měl jsem ale velkou radost, že jsem se vůbec neztrácel a dobře se rozpomněl, kde jsem, a to bylo super! Cítím, že motorka pojede dobře, podvozek sedí, a tak bych se chtěl dostat pod 19 minut, což je určitě s touhle motorkou reálný.“

Po našem tréninku se šel podívat Indi za Milanem Vorlem, který už měl za sebou první kontrolované kolo za vodičem v sajdkáře. Milan byl sice nadšený, ale bylo vidět, že má na sajdě málo místa, a zvětšená nádrž mu ubírala místo na úchyty. Po našem tréninku ale dali s Nevem aspoň ještě jedno kolo.

V úterý ráno se Aleš opět probudil v horečkách, protože chřipka se mu rozjela na plno. I přes to ale musel vstát, protože ho čekalo s Lukášem hodně práce na motorkách. Ve chvíli, kdy začali nakládat motorky do dodávky, kterou jsme si půjčili od přátel, aby mohli zajet na brzdu, zrovna přifrčely holky z letiště, a tak Lenka Pospíšilová a Kateřina Krocová (marketingová manažerka firmy Motopoint) doplnily tu naši skvadřičku na TT.

Dopoledne jel Indi s trenérem podívat se okolo trati, a tak spolu navštívili Joeyho Dunlopa, kdežto my ženský jsme vyrazily do Douglasu na promenádu na kafe a mrknout se po krámech. Jak tak jdem, najednou je před náma originální Honda Mika Hailwooda. Holky se kolem ní hned seběhly kvůli fotce, ale jakmile se jí Lenka jen letmo dotkla, vystřelil ven chlápek s očima navrch hlavy, abychom dávaly maximální pozor…zdál se mi podle obličeje nějakej povědomej a tak mu říkám „ty seš kdo?“ a on na to „Dave Hailwood“…já věděla, že se známe z facebooku! Tak aspoň na něco je to dobrý, protože jsme pak skvěle popovídali, Dave nás pozval na promítání novýho filmu o jeho tátovi, a my aspoň máme další suprovej zážitek.

Odpoledne jsme se šli koukat na Grandstand na další tréninky, protože tentokrát měl Indi v plánu dvě kola na šestce, na které už konečně může tahat, a dvě na twinu.

Zatím jsme neměli zprovozněný livetiming, takže jsme jeho návrat a projetí cílem spíš jen tak odhadovali. Když prolítl prvním kolem, čas zůstal na 19:19.5 s průměrnou rychlostí přes 117 mil v hodině. Druhé letmé kolo měl rozjeté ještě mnohem lépe, takže to vypadalo, že by se mohl dostat buď pod 19 minut, nebo alespoň na velmi nízkých devatenáct, jenže to Indi nestihl jen o pár vteřin před koncem tréninku, takže mu vyvěsili červené vlajky, a kolo tak nebylo započítáno. Moc tomu nerozumím, protože v minulých letech se započítávala i tato kola, která byla akorát změřená z úseku Signpost a ne z Grandstandu. Indi pár minut počkal v depu, a pak skočil na twina do třídy Lightweight.

První kolo zajel za 20:37, čímž zhruba vyrovnal svůj čas z loňského závodu. Druhé kolo měl rozjeté ještě mnohem líp, takže jsme čekali čas někde okolo dvaceti minut, ale Indi nikde… dvacet jedna a pořád nic…dvacet dva a ještě nic…pak se Indi objevil v depu, takže bylo jasný, že se stal nějaký problém.

„Jelo se mi dobře, i když je twin úplně něco jinýho než šestka, takže jsem se musel přeorientovat na trochu jinou jízdu a musel jsem se potýkat s pár problémama. Jedním z nich bylo, že mi nebrzdila přední brzda…na těch hrbolech se mi vždycky rozházely desky, takže jsem si musel brzdu pokaždý namačkat, ale co jsem nečekal, tak že mi dojde na Hillbery benzín. Prvně mi začala kuckat motorka v náklonech, takže jsem si řekl, že to je buď benál nebo motor, ale pak už to bylo jasný. Traťáka to ale vůbec nepřekvapilo, za chvíli byl u mě s kanystříkem, a trochu mi dolil, takže jsem dojel do depa a máme co řešit…naštěstí máme ale nádrže dvě, takže řešení je. Co mě ale ještě překvapilo, jak šly ty motorky u pár lidí strašně dopředu. Třeba Lintin, nebo Hamilton mi normálně ujeli, a to jsem měl plnej šest s dobrým převodem. To je prostě nesmysl, ale tak nějak si holt poradím.

Na šestce mě mrzí, že mi nezapočítali to druhý kolo…musel jsem si poradit se spoustou jezdců, které nebylo snadný předjet, a nakonec z toho stejně žádnej čas nebyl.“

Po tréninkách Indimu zavolali z Race Office, že se má okamžitě dostavit. Indi hned přemýšlel, co kde provedl, ale já už měla tušení, že se ho to týkat nebude. Za chvíli už nám to bylo jasný, protože nám oznámili, že Milan Vorel měl v tréninku nehodu, protože vypadl ze sajdy a byl se zraněními převezen do Nobles hospital. Chtěli jsme vyrazit do naší oblíbené hospůdky Cat with no tail, ale takhle jsme tam poslali všechny z týmu, kdežto já a Indi jsme jeli s Lubo Novákem do špitálu. Asi za půl hodiny nás za Vorlem pustili na sál. Evidentně zlomená ruka a další pohmožděniny, ale nohama hejbal a dokonce nám řekl fór, takže to určitě bude brzo dobrý. S náma dojela do nemocnice ještě jedna posádka sajdy, která byla u nehody, protože zrovna oni Milanovi přejeli nohy potom, co vypadl. Naštěstí ale bez následků. O tom co je s ním nového máme dle jeho přání informovat, takže jakmile se něco dovíme, určitě dáme vědět! Teď mu držte pěsti, ať je brzo venku!

Vydáno: 29. 05. 2014

Autor: Veronika Hankocyová, foto MIRT (Motor-Presse Bohemia)

Zdroj: motocykl-online.cz