(Reportáž)Louis CB Seven Fifty: Černá labuť

Z ošklivého káčátka hrdá labuť. Takhle nějak probíhala metamorfóza všestranné Hondy CB Seven Fifty na vzrušující „kafíčko“. Stojí za ní hamburský výrobce a prodejce příslušenství všeho druhu, Louis.

CB Seven Fifty od Hondy slavila od roku 1992 naprostý úspěch. Spolehlivý, nezničitelný a pohodlný naked bike dokázal jednoznačně a masově zabodovat. Sedmsetpadesátka byla ale tak trochu konzervativní, postrádala vášeň. Nejen ve srovnání s Kawasaki Zephyr ze stejné doby. Co se ale podařilo malému týmu v hamburské centrále Louisu z exempláře Hondy z roku 1994 vykouzlit, to už si zaslouží uznání – všechna čest. Čtyři muži, jedna vize: „Postavit kompletně jiný a mnohem krásnější bike!“

Přestavba jej skutečně změnila k nepoznání. Základem se stal ojetý kousek zakoupený přes mobile.de za 1800 eur, který za sebou měl už i cestu kolem světa. Působí to podobně, jako by si do té chvíle nudná sekretářka ze sousedství konečně jednou rozpustila své dlouhé vlasy, sundala si brýle a navlékla na sebe černé krajkové prádlo prosvítající pod bílou blůzou zapnutou jen na pár knoflíků. Teda, tohle že je Seven Fifty? Fajn, možná motor. Ale zbytek? Tak sexy a tak smyslná? Sportovně elegantní a rychlá už na stojanu.

Lady v černé a rudé. Rudé barvy si ostatně dopřála dosyta. Dostala ji na rám, paprsky disků kol, sedlo, rychlý pruh přes zadní krovku a přelakovanou sériovou nádrž. Hezká práce je vidět také na partiích z vyleštěného hliníku právě v kontrastu s rudým lakem ráfků a chromovanou hranatou kyvnou vidlicí. Za tím je spousta práce. Podsedlový rám? Příliš dlouhý, tak zavrčela flexa. Zbylo jen to nezbytně nutné, má to větší jiskru. Na „podsedláku“ sedí úzké a zaoblené sedlo pro jednoho. To Louis jinak nabízí pro Yamahu SR500. V zadním „bobíku“ je navíc uložena velká část elektroniky, což umožnilo čisté linie ryzího café raceru.

Zcela odkrytý trojúhelníkový prostor v rámu skýtá otevřený průhled zleva doprava, nebo naopak. Uprostřed je na držáku z hamburského kontejneru na staré železo umístěna lehce předimenzovaná baterka. Co se dá dělat, přestavba je už dobré dva roky stará, dnes by se pravděpodobně použil lithioiontový akumulátor, lehčí a kompaktnější. Hlavní stojan? Na café raceru? Kdepak, padl spolu se svým úchytem na rámu za oběť zuřivým přestavovatelům. A tak se sedmsetpadesátka směle protahuje na svém krátkém bočním stojanu. Třešničku na pomyslném dortu nalezneme na přídi v podobě blyštivě naleštěné konvenční vidlice a lakovaného kovového blatníku. Obojí převyšuje sedmipalcový kulatý reflektor s filigránským úchytem a klasicky chromovaným pláštěm. Zrcadlí se v něm celá nebeská klenba, větve stromů se ohýbají jako v pohádce.

Posaďte se do striktně jednomístného sedla. Kožený potah je dílem hamburského sedláře Kinzlina. Předkloňte se k řídítkům LSL s ušlechtilými rukojeťmi. A vzhůru za zcela novým zážitkem z modelu Seven Fifty. Nohy se usazují na tuhé stupačky. Teď je to opravdové žihadlo. Okolo nevidíte žádné střechy domů. Pouze to, co leží přímo před vámi. Matně černý výfuk čtyři do jednoho, kompletně od Megaconu, se vybarví jako pěkný křikloun. Leštěná nerezová ocel, natřená matnou černí se tváří zdrženlivě. Ale pouze pokud jde o vzhled. Akusticky nemůže být o upjatosti řeč. Z koncovky se line chraplavé vytrubování a chroptění. Tenhle zvuk je sonorní, sytý a temný…

Pozor při zdolávání obrubníků, svody jsou umístěny hodně nízko! Při zatížení se čtyřválec rozvřeští. Au. Kdo jen dal pryč ten dB-killer? Ale co, černě lakovaný motor působí vyladěně. Volnoběžné otáčky jsou krásně stabilní a konstantní. Spojku lze citlivě dávkovat, ovládá se prostřednictvím jemně vyfrézované nastavitelné páčky LSL. Průběh točivého momentu je v pořádku, volnoběžné otáčky zaujmou stejnoměrností a čistotou, nárůst síly je lineární a motor citlivě následuje povely plynu. V jeho nitru zůstalo vše původní: vačkové hřídele, hlava válců, převodovka, vše sériové, právě 20 let staré.
I labutě dokážou být opravdu zuřivé. Tenhle exemplář ale štípe jenom na svou obranu. Krátkozdvihový motor ze sebe dostane „pouhých“ 70,5 koně, z toho 64 pomocí řetězu s x-kroužky od DID na zadní pneumatiku o rozměru 180. Před dvaceti lety se v testu u sériové motorky ukázalo 79 koňských sil. O maximum výkonu přece u přestaveb nejde. V Louisu přizpůsobili nastavení karburátoru otevřenému sání. Čtyři samostatné vzduchové filtry dodávají motoru sexy auru, měly by vdechnout trochu více vzduchu a života, ale dostaly se do hledáčku techniků stanice technické kontroly TÜV.

Většina z přestavbových dílů, které v Louisu použili, má všeobecné povolení k provozu nebo prošla zkouškami TÜV. Obuté pneumatiky, zastaralé Dunlop D 208 RR, dodávají sice rádoby sportovní ráz, ale co se přilnavosti, odezvy a přesnosti zatáčení týče, našly by se v současnosti jistě mnohem lepší varianty. I přes fakt, že podvozek zůstal kompletně v původním stavu.

Navzdory solidní váze 216 kilogramů s plnou nádrží, což je o 17 méně než před přestavbou, je potřeba mít při zatáčení řídítka pevně v rukou. To už ke šlachovitému konceptu patří. Aspoň že černá labuť plachtí na dobrém asfaltu při svém nízkém průletu neutrálně. Dvojice pružicích jednotek od dvorního dodavatele Hondy Showa totiž kombinuje nepříliš komfortní základní tvrdost s nevalným tlumením. Přisuzujeme to také „sešlosti věkem“.

Pozice sezení je po delší době namáhavá, zejména při popojíždění v malých rychlostech bez opory protivětru. Ještě jednou sesedneme a obdivujeme mnoho malých detailů, třeba jemné miniaturní blikače Kellermann s ušlechtilým kovovým pláštěm. Nebo prosté koncové světlo nad drobným nosičem poznávací značky či boční kryt Louis na pravé straně klikové hřídele. Teploměr oleje místo někdejšího uzávěru má praktické využití. Nádobka na brzdovou kapalinu zadní brzdy LSL je pěkně tvarovaná.

Při stavbě šlo velkým sériovým přístrojům o krk. A nakonec o něj také přišly – miniaturní kulaté budíky s bílým podkladem včetně úchytů se našly taktéž v sortimentu Louisu. V případě řídítek byla přestavba složitější. Uchycení řídítek a sériový můstek vidlice jsou totiž odlité do jednoho kusu. Takže musel nastoupit nový můstek vidlice. Působí dost masivně a navíc poněkud přetíženě analogovými hodinami a teploměrem vzduchu. Zaslouží si něco kritiku? Ale ano, brzdové obložení originálních brzdových čelistí při zakusování se do vykousaných kotoučů TRW-Lucas nepříjemně naříká. Louis má samozřejmě lék skladem: měděnou pastu za 5 eur nebo fólii proti vrzání na rub obložení. Jaké jsou náklady? 7 eur. I když je Louis Seven Fifty absolutním unikátem, jakožto vzorová přestavba nabízí tento hrdý bike množství skvělých podnětů pro garážové fanoušky. Budete koukat, co všechno je možné. Když se chce, všechno jde. Je třeba pouze své nápady důsledně uskutečnit. Stejně jako to udělali chlapíci z týmu Louis.

Vydáno: 04. 05. 2014

Autor: Petr Slezák, foto MPS (Motor-Presse Bohemia)

Zdroj: motocykl-online.cz