(Reportáž)Jaké je, jet Erzberg Rodeo?

Letos v jedné z nejnáročnějších endurosoutěží Erzberg Rodeo dojel Roman Körber jako nejlepší z Čechů na 58. místě. O drsném závodě jsme si spolu popovídali hned po jeho skončení.

Letos to pro tebe bylo už páté Erzberg Rodeo. Bylo oproti předešlým ročníkům v něčem výrazně odlišné, nebo se stále jede podle stejného scénáře?
Dá se říct, že závody jsou každý rok ve stejném duchu, ať už organizací, doprovodným programem, trasou prologu i extrému nebo neustále se střídajícím počasím. Možná jen přibylo pár drsných sjezdů.

Jak probíhal prolog? Vím, že nejsi právě příznivcem těchto extrémně rychlých kvalifikací. Vzhledem k 286. místu jsi asi vsadil na jistotu.
Přiznávám, že opravdu příznivcem nebezpečně rychlého prologu nejsem, a navíc to by bylo, abych neměl v prologu nějaké potíže. Jeden ročník to byla proražená guma, loni silné sněžení a špatné počasí a letos ještě něco lepšího. O víkendu před „Erzem“ jsem si na závodech z brýlí strhal větrací molitan, což někdy pomůže, aby se tolik nemlžily, ale to jsem netušil, že při vysoké rychlosti na prologu do nich bude tak fučet, že mně oči začnou hrozně slzet a pořádně neuvidím na trať. Letos mě to ale dvojnásob mrzí, protože jsem do prologu startoval s nízkým číslem v ideálním počasí, což se stává velice zřídka. Vidina možného zlepšení času prologu se druhý den rozplynula po pěti minutách jízdy v husté mlze, ve které nebylo vidět ani na přední blatník.

Asi člověk noc před závody usíná s hlavou plnou nejrůznějších myšlenek. S čím jsi šel do nedělního závodu?
Bohužel jsem usínal s velkým smutkem, protože vidina umístění v první dvacítce se mně kvůli špatnému umístění v prologu a tím špatné výchozí pozici do nedělního extrému z větší části rozplynula.

Po startu byla velká tlačenice. Myslíš, že někomu výrazně pomohly zkušenosti z minulých ročníků?
Na startu mně zbyly akorát oči pro pláč a smutný pohled na odjíždějící řady přede mnou s představou ubývajících sil při jejich předjíždění a tahání motorky terénem, který je po projetí tolika jezdců značně těžší, někdy bez doprovodů až neprůjezdný.
„Erz“ je svojí obtížností a počtem startujících ojedinělý závod, což přináší mnoho specifik. Jak se říká, zkušenosti ničím nenahradíš.

Nejlepší a nejhorší zážitek z Hare Scramble?
Nejlepší pocit a euforie jsou, když tam, kde stojí spousty bezradných jezdců, ty přijedeš, vymyslíš jinou stopu než všichni ostatní a projedeš jí. To se mně stalo hned po startu, kde jsem vyjel prudký výjezd z nulového rozjezdu končícího trubkou, která byla půl metru od vrcholu kopce. A nejhorší je pro mě ta bezradnost a čekání v místech, kde je jen jedna stopa a ty prostě musíš jen čekat… Taky se mně bohužel nevyhnula technická porucha na checkpointu č. 15, kdy mně vytekla brzdová kapalina z přední brzdy po sjetí předního kola na kámen a povolení šroubení, které drží brzdovou hadici.

Připravoval jsi na Erzberg nějak speciálně motorku?
Po této zkušenosti zkusím na motorku naimplantovat kryt předního kotouče.

Když se tak díváš zpátky, udělal bys něco jinak?
Závod už docela dobře znám, takže je to pro mě pořád stejná písnička o zlepšení na prologu, ale to je bohužel ten začarovaný kruh: finance a čas… a asi taky trošku pud sebezáchovy.

Jak se ti líbila organizace na Erzbergu?
I když slýchávám pár nespokojených jezdců, já už jsem si asi zvykl. Pravda, časové prostoje a nedodržování harmonogramu jsou otravné, ale na takhle masové akci je to docela pochopitelné.

Za rok opět vyrazíš? Změníš případně nějak svoji přípravu na další ročník?
Jelikož nebyly naplněny mé představy pro letošek startovat maximálně ze třetí řady a umístit se do první dvacítky, tak holt budu muset vyrazit příští rok bojovat znovu. Myslím, že nejlepší příprava by byla účast na pořádaných kempech přímo v prostorech závodu Erzberg Rodea, ale to je samozřejmě opět finančně a časově náročné.

Vydáno: 05. 10. 2014

Autor: Martin Hakl, foto archiv (Motor-Presse Bohemia)

Zdroj: motocykl-online.cz