(Reportáž)Ivan Jakeš: Kolo je základ

S Ivanem Jakešem (40), čtvrtým nejlepším závodníkem na loňském Dakaru, se potkáváme často a při nejrůznějších příležitostech a vždycky si slibujeme, že příště ten „náš“ rozhovor určitě klapne. Nakonec jsme se přece jenom dohnali – na Štědrý den, pár dní před Ivanovým odletem na nejtěžší rallye na světě… Téma rozhovoru bylo jasné už dlouho předtím – jak mám trénovat, abych byl tak dobrý jako on?

Abych vše uvedl na pravou míru: po dobrovolné účasti na něčem tak hrubě masochistickém, jako je rallye Dakar, netoužím ani ve svých nejtajnějších představách. Jako čerstvého absolventa našich endurotréninků mě ale moc zajímalo, jestli je moje tréninková cesta správná a co všechno bych musel absolvovat, kdybych se na Dakar někdy opravdu vydat chtěl. A měl – nedej bože – ambice, jaké má letos Ivan: dojet do první desítky. Malá poznámka: Ivan Jakeš se narodil a žije v Myjavě, kousek za našimi hranicemi. Slovenskou gramatiku bohužel neovládám, dovolil jsem si proto naše povídání volně přeložit do češtiny. 

Ivane, každým rokem se můžeme před Vánoci dočíst, jak se na nejtěžší rallye světa připravují ostatní borci. Nás zajímá, jak se na Dakar připravuje Ivan Jakeš.
Trávit čas běháním a zdviháním těžkých činek v posilovně je z mého pohledu blbost, protože ty potřebuješ dynamický trénink. Já třeba nezvednu na lavici víc než 60 kilo... Více síly nepotřebuju, být „nabúchaným“ kulturistou mi bude na Dakaru k ničemu. Proto se soustředím na trénink dynamiky a vytrvalosti. Vytrvalost řeším na horském kole v lese, dynamiku kruhovým tréninkem se švihadlem, balančním míčem a s lehkými činkami. Takže trénuju vlastně na stejném principu jako ty ve vašich endurotrénincích, jenom v mnohonásobně větším objemu.

Jakou roli hraje v tvém tréninku motocykl?
Samozřejmě že v rámci tréninku jezdím na motorce pravidelně – ideálně v těžkém písčitém terénu, který se alespoň trochu podobá terénům na Dakaru. Pár takových míst tady mám, ale srovnávat se to samozřejmě nedá. S týmem pak odjíždíme pravidelně trénovat do dun do Tuniska. Ale díky svým cyklotrialovým začátkům (Ivan Jakeš jezdil soutěžně cyklotrial od svých sedmi do dvaceti let, pozn. red.) už nemusím jezdit na motorce proto, abych řešil stabilitu a rovnováhu nebo se učil techniku. To všechno mi dalo trialové kolo a z toho čerpám. Kolo je pro mě základ, myslím, že pro každého motocyklistu je to ten nejlepší trénink a doplňkový sport - třeba Peterhansel se na kole připravuje dodnes. Umět na motorce zastavit a zůstat stát ve stupačkách, aniž bys musel hned ťapkat nohama po zemi, to by pro tebe měla být samozřejmost a naučit se to můžeš v klidu na kole. S motorkou se nemáš pasovat, zápasit, motorku máš směrovat. Nebo jak říkám já, vodit. A k tomu nepotřebuješ sílu, ale cit a balanc.

To rád slyším. Podle stejného principu totiž postupujeme s trenérem v endurotrénincích a má to překvapivě úspěch – i když výsledek není vidět za jeden den, ale třeba až za rok. Jak dlouho ti příprava na Dakar zabere?
Celý rok. Po soutěži si chvilku odpočinu a pak začíná všechno nanovo. Organizaci si řeším sám, nemám peníze na to, abych si platil manažera, takže spoustu času mi kromě tréninku zabere také hledání sponzorů a vůbec všechny ty organizační věci okolo. Dakar je pro mě celoroční záležitost.

A jak – pominu-li organizaci a shánění peněz – mám podle tebe trénovat já, abych Dakar vůbec přežil?
Správný základ z endurotréninků už máš, teď potřebuješ jezdit, získat ty správné zkušenosti. Absolutní nutností pro tebe bude absolvování nějaké evropské rallye typu Baji, třeba sicilské nebo portugalské nebo jakékoli jiné světové rallye, která má nějaký kredit. Nutné je to ale nejen kvůli zkušenostem, nýbrž už jenom z toho důvodu, že to pořadatel vyžaduje, on si jezdce vybírá. Oni potřebují opravdu zkušené borce, stává se tam hodně smrtelných nehod. Navíc pokud nejsi Francouz, nemáš šanci se tam jako neznámý rider vůbec dostat.

V čem je tedy z tvé pozice jezdce Dakar nejnáročnější?
Nespíš… únava a stres. Spánku je strašně málo a přitom je strašně moc důležité umět se maximálně koncentrovat na každý kilometr, nesmíš zaspat, něco přehlédnout, jinak dostaneš od motorky strašně za uši a pak máš velký problém. To je podle mě nejdůležitější a taky nejtěžší. Nemůžeš tu jet „na oči“, ale musíš už z roadbooku vědět, co tě za zatáčkou čeká, a být na to připraven. A samozřejmě držet plný plyn, kde to jde. Na Dakaru jde především o úctu a rozmysl, člověk musí mít kontrolu úplně nad vším, myslet na všechno a hlavně myslet dopředu.

Jak dlouho na motorce v průběhu soutěže sedíš?
První den se startuje o půl čtvrté ráno a dojezd do cíle je cca kolem čtvrté hodiny odpoledne. Takže to nějakých 12 hodin dohromady dá. A tak je to zhruba každý den téměř 14 dní. Je to práce na plný úvazek.

Počkej, Ivane, chceš mi říct, že ty se dokážeš koncentrovat za řídítky 12 hodin denně v těžkém terénu? Mně stačí v terénu 45 minut a zbytek dne jsem nepoužitelný, dělám chyby, padám… Jak se trénuje koncentrace?
Zkušenosti, zkušenosti, zkušenosti. Jsem přesvědčený, že Dakar není pro mladé závodníky, 25letý, často i 30letý jezdec má na tak dlouhou a náročnou soutěž prostě málo zkušeností. Duny nelze skákat bez rozmyslu jako blázen, takový kluk si na Dakaru jenom ublíží.

Znamená to, že se na Dakaru jezdí takzvaně na jistotu, tudíž ne moc rychle?
Naopak, Dakar je velmi, velmi rychlý. Jede se úplně na plno! Ale ty musíš mít přečtený roadbook tak, že víš, co tě za horizontem opravdu čeká. Dakar není motokros, který můžeš odjet celý „na oči“, protože víš, co kde je. Tady jedeš 150 km/h, ale musíš vědět, že za 70 metrů je odbočka doleva a že to musíš dobrzdit. Nebo že tam je rokle nebo potok. Ty tu překážku ještě zdaleka nevidíš, ale přitom s ní už musíš dopředu počítat. A pak ji projet technicky čistě, a tedy rychle. To je na Dakaru asi to nejnáročnější: vědět, kdy můžeš jet naplno, umět jezdit hlavou a spoléhat jenom sám na sebe. Nejrychlejší je ten, kdo umí nejrychleji správně přečíst roadbook.

Vidíš, a já myslel, že jezdíte podle kolejí v písku – kde je stopa, tam jedu, dokud je všechny nepředjedu…
Haha, to bych byl v poušti asi dodnes! Jasně, stopy v písku ti mohly usnadnit orientaci, když se Dakar jel ještě v Africe, kde nikdo v písku nejezdí, ale v Jižní Americe, hlavně v Chile, je poušť rozjezděná křížem krážem. Tam má motorku snad každý, tam se podle stop v písku orientovat absolutně nejde.

Kolik je tvá maximální rychlost z minulého roku?
Minule jsem měl jen 154 km/h, doufám, že po letošních úpravách to bude o něco více. Je ale jasné, že na fabrické speciály to asi stačit nebude. Moje nejrychlejší „erzeta“ byla dlouhá 220 km a ujel jsem ji za 1 h 48 min.

Děkuju za uvedení do reality, 220 km za hodinu a tři čtvrtě nedám ani na silnici… Počítám, že na asfaltu se to asi nejelo.
Ne, to fakt, ne. Písek, kameny, vyschlé koryto řeky, duny. Písek je vůbec kapitola sama pro sebe. Je třeba ho umět číst – návětrná strana lépe nese, písek je tvrdší, duny musíš jezdit vždy po návětrné straně, protože písek na závětrné straně je měkký, tam se hned zahrabeš…

A poslední otázka k technice – na čem letos pojedeš a jaké úpravy jsi na stroji udělal?
Snažili jsme se do motorky dostat to nejlepší, co jsme sehnali. Elektroniku, nové GPS přístroje nebo novou techniku. Doufám jenom, že to té rychlosti trochu pomůže. Jako základ jsme vzali poslední standardní sériový model KTM 450 Rallye Replica, který se dá koupit. Snažili jsme se přiblížit motorkám, které měli tovární jezdci k dispozici minulý rok, to byl náš cíl.

Co bys tedy poradil absolutnímu hobíkovi, jako jsem třeba já, kterého napadne, že by chtěl jet Dakar?
Endurotréninky, dálkové rallye a v prvé řadě mi zavolat!

Vydáno: 11. 03. 2014

Autor: Martin Tománek, foto archiv (Motor-Presse Bohemia)

Zdroj: motocykl-online.cz

Aktuální nabídka: KTM 560 SMR bazar